Znáte ten pocit, který vám říká: „Vytřídila bych si nějaké oblečení, mám plnou skříň, ale co s ním pak budu dělat? Z posledního třídění tady mám ještě plnou tašku a stěží jsem prodala jen dva kousky…“ Dobře znám ty obavy a vím, kolik práce to dá, prodat obnošené oblečení.
Když teď třídím skříň se svým oblečením, pouštím se do toho s lehkostí. S každým kouskem se rozloučím poděkováním. Vím, že mě už posloužil, a nebo mě něco naučil.
A s lehkostí proto, že:
Za prvé, řídím se KonMari metodou – vyndám všechno oblečení ven ze skříně a šuplíků na jednu hromadu a vybírám si, co chci, aby mi zůstalo – dám na svůj pocit radosti. Ptám se sama sebe: Dělá mi to radost?
Ze začátku to není jednoduché, umlčet rozum, který do toho mluví a připomíná například, že ten docela drahý kousek nemůžu dát jen tak pryč … Věřte mi, že tento proces je velice očistný. Učí nás rozpoznat a pouštět, to, co nám už neslouží a to jak na rovině fyzické, tak později i na rovině psychické. Časem si totiž začneme více důvěřovat a stát si za svými rozhodnutími. I to je kouzlo KonMari metody!
Za druhé, už dopředu mě neděsí ten proces, co budu s vyřazeným oblečením dělat. Dřív jsem se snažila dost takového oblečení prodat dál. Dlouhou dobu ale strašilo doma, než se prodalo a většinou to skončilo tak, že můj celkový energetický výdaj nebyl v rovnováze s utrženými penězi. Jsem si jistá, že to znáte taky a víte, co to obnáší. Tak jen pro připomenutí:
Nafotit, změřit rozměry, přesně popsat každý detail nebo vadu, ocenit, umístit na prodejní portál, komunikovat s případnými zájemci (tzn. často se opakuje předešlý proces – znovu přeměřujeme, fotíme na své postavě, protože zájemkyně si neumí představit, jak ten kousek asi vypadá, když je oblečený, odepisujeme a držíme rezervace …) Když se zadaří a obchod klapne, pak už zbývá jen domluvit platbu – poslat číslo účtu a pohlídat si, až platba přijde, sehnat vhodnou krabici nebo jiný obalový materiál, zabalit, nadepsat, vypsat podací lístek, vystát dlouhou frontu na poště, zaplatit poštovné a doufat, že balík dojde a kupující bude spokojená …
Zjistila jsem, že to jde dělat i jinak. Bez peněz, udržitelně. A není to záležitost jen pro hipstery.
Osud mi do cesty přivál do cesty Lucku Poubovou z Udržitelně chic, která spolu s Kristinou Holubovou začala s organizováním Swapů (Výměnných bazárků) pod značkou Swap_prague, a já měla jasno v tom, že tohle je ta cesta, jak se vypořádat s oblečením, které já už neunosím.
A naopak. Třeba tam zase najít kousek, který si s radostí vezmu domů, bez toho, aniž bych pro nový musela do obchodu.
U Swapu totiž zcela odpadá celý proces popsaný výše. Prostě jen sbalíte do tašky věci, které už nechcete a donesete je organizátorkám, které už se o všechno postarají. A tak i svým klientkám, se kterými třídíme šatník, Swap doporučuji jako skvělou formu výměny věcí.
Všechny tyhle věci byly k mání na Swapu, kde jsem byla nedávno.
Na reportáž České Televize z jednoho pražského Swapu se podívejte zde:
A protože mě brzy čeká organizace místního Swapu u nás v městské části, sešla jsem se s Luckou Poubovou a požádala ji o rozhovor, kde by vám přiblížila, co takový Swap je a jak funguje?
„Swap je výměna. Funguje tak, že přinesete např. oblečení (ale můžou být i tematicky zaměřené swapy např. na knihy, domácí potřeby apod.) a odnést si můžete cokoliv, co potřebujete nebo se vám líbí a to zdarma. Pozitivní na něm je to, že šetříte zdroje – nejen ty vlastní (peníze), ale především ty primární, ze kterých jsou věci vyrobené. Výměnou věcí se učíte sdílet, a nelpět na nich.“
Lucko, co bys doporučila všem těm, kteří jdou na Swap poprvé? „Pro tyto případy jsem připravila tzv. zásady ostříleného Swapera:
„Jsou to ženy, od dospívajících slečen až po babičky.“
Na dnešní rozhovor do kavárny jsem já sama přišla s „vyswapovaným“ batohem a hrdě jsem ho ukazovala Lucce, byl to můj úlovek z posledního Swapu. I o tom se Lucka rozpovídala … Jak tam chodíme lovit poklady a máme radost, když objevíme kousek v dobré kvalitě! A tak rozhovor sklouzl do lehce zenového tématu. Když dáváš, tak dostáváš.
Za sebe ještě dodávám, dávejte si pozor na to, co si domů nosíte, v začátcích to hodně svádí k tomu, brát si věcí tak nějak víc…
Vyndejte všechno své oblečení ven ze skříní na hromadu
Každý kousek vezměte do ruky a zeptejte se sami sebe: Dělá mi to radost?
Vaše „srdcové kousky“ uložte zpátky do skříní složené vertikálně podle KonMari
Těm, které už nechcete, poděkujte, rozlučte se s nimi a odneste na Swap, kde udělají radost někomu dalšímu
„Myšlenka na první swap vznikla před třemi lety, když jsem třídila věci v kuchyni právě podle KonMari. Viděla jsem, kolik věcí, které já nepotřebuji, může využít ještě někdo jiný. V té době jsem pracovala v Bezobalu. A na první swap dorazili kamarádi, komunita lidí kolem Bezobalu, na ten další už kamarádi kamarádů a takhle se to postupně rozjelo.
Metodu KonMari vidím jako skvělý nástroj na to, jak se připravit na Swap. Mění zajeté koleje a pomáhá vyjít ze své komfortní zóny. Mě osobně KonMari metoda dodala seběvědomí, teď vím, že co si usmyslím, to dodělám!“
Myslím, že tohle je super závěr dnešního příspěvku a já doufám, že jsem vás inspirovala k tomu provětrat šatník a vyrazit na Swap.
Třeba zrovna k nám do Kbel, kde s Ivanou Hulešovou pořádáme první kbelský Swap dámského oblečení a doplňků. Věřím, že z toho vznikne tradice a budeme se tak potkávat pravidelně.
Já tam budu po celou dobu a můžete se mě ptát na cokoliv, co vás bude zajímat k organizaci domácnosti a třídění věcí.
Jana